Gabriela Kabátová: O situaci ve věznicích v době koronaviru

Přečtěte si rozhovor s naší výkonnou ředitelkou, Gabrielou Kabátovou, o situaci ve věznicích v době koronaviru. V článku se dozvíte i o naší práci v této nelehké době.

Práce mnohých organizaci se musela přizpůsobit karanténě kvůli koronaviru. Jak to ovlivnilo vaši službu mezi vězni?

Příchod všech bezpečnostních omezení se dotkl samozřejmě naší služby uvnitř věznic. Do věznic v současnosti kromě zaměstnanců nemůže vstoupit nikdo další.

Od prvního momentu jsme se zaměřili na výrazné posílení a rozšíření služby dopisování s odsouzenými, kdy se zaměřujeme na zklidnění a povzbuzení, zasíláme modlitby, bible, ale také korespondenčně pokračujeme v přípravách individuálních plánů pro výstup z VTOS, při kterých zajišťujeme ubytování, komunikujeme s rodinou a sociálním kurátorem.

V této době fungují ÚP a sociální kurátoři jen v omezeném režimu a pro ty, kdo vystupují z věznic, je situace obtížnější než kdy předtím. Pokud propuštěný vězeň nemá rodinu, situaci v naprosté většině nemůže bez pomoci zvládnout.

Ředitelů věznic jsme se od počátku ptali, co potřebují, co nyní mohou neziskové organizace pro vězně a zaměstnance udělat. Zjistili jsme, že věznice potřebují plátna na šití roušek, tkalouny a šicí stroje, hygienické potřeby a další. Jedna věznice teď například prosí o žehličky a pračky. Potřeb je mnoho.

Pustili jsme se do objednávek plátna, šicích strojů, tkalounů, mýdel apod. aniž bychom měli finanční rezervu, ale věřili jsme, že finance seženeme. Zázraky se dějí a k  dnešku jsme měli možnost nakoupit potřebné věci, nebo je zprostředkovat v ceně 410 000,- Kč. Byly to kilometry látek, tkalounů, 7 šicích strojů, 1400 mýdel a další věci ještě stále hledáme, sbíráme a nakupujeme. Naši lidé se skládali na tyto potřeby a přidávali se další. Solidarita je úžasná. Moc si vážím darů dobrovolníků, pracovníků a všech v MVS a oceňuji velký výtěžek sbírky MVS, kdy naši lidé mezi sebou vybrali na 80 000 Kč hned během prvních dvou dnů. Například 9letá dcerka naší pracovnice poslala svých 1 000,- Kč, naspořených na hračky s tím, že „vězni potřebují víc pomoc, než ona hračky“.

Dostali jsme také dar od ČEZ a z toho teď můžeme dál čerpat. Pomoc nabídl také sbor CB Liberec a další sbory se přidávají. Vězni šijí ve velkém roušky pro zaměstnance věznic, pro sebe a dál pak pro nejpotřebnější, jako jsou senioři.

V některých věznicích pracovali zpočátku dobrovolně i v noci. Například věznice Vinařice produkuje až 1500 roušek denně a vězni jsou za to nesmírně rádi, že mohou trochu společnosti splatit svou minulost.

Jakým dalším aktivitám se věnujete v mezičase, kdy nemůžete do věznic?

Kromě intenzivního dopisování se snažíme hradit telefonické hovory odsouzeným, kteří přišli v této době o práci a potřebují být v kontaktu s rodinami. Řešíme nejrůznější kritické situace a dál připravujeme na propuštění. Věnujeme se propuštěným lidem. V pondělky, místo našeho klubového setkání s večeří, které se konat nemůže, objíždějí dobrovolníci po Praze naše klienty a jídlo z Potravinové banky jim rozvážejí.

Pracovat můžeme dál individuálně i s oběťmi a také připravujeme letní kemp pro děti vězňů, podzimní setkávání rodin uvnitř věznic a rodiny vězňů podporujeme poradenstvím, duchovně a prakticky.

Je to teď více individuální práce a musím říct, že jsme už třetí týden na roztrhání, práce nám neskutečně přibylo. Každým dnem se na nás obrací více lidí s prosbou o potravinovou a jinou pomoc pro ztrátu zaměstnání. Někdy se na nás obracejí i lidé, kteří nebyli ve výkonu trestu, ale doslechnou se, že můžeme pomoc poskytnout. Situace je opravdu kritická.

Ti, kdo nyní vystupují, nebo už vyšli z věznic v minulém měsíci, jsou ve špatné situaci, vyplácení dávek v hmotné nouze je skoro všude opožděné, co bylo domluvené, včetně ubytování a práce, už většinou neplatí.

Spolupracujeme se sociálními pracovnicemi věznic. V „Asociaci neziskových organizací v oblasti vězeňství“, AOOV, které jsme členem, upozorňujeme Vládu na možná rizika, která vyplývají z vysoké kumulace osob uvnitř věznic a nemožnosti dodržovat současná nařízení o hygienických předpisech. Obáváme se zejména o vězně seniory a vězně nemocné. Navrhujeme postupy, jak snížit počet vězněných osob a uvolnit ve věznicích prostor, snížit přeplněnost. Na ložnicích bydlí běžně až 10 odsouzených a nákaza by se mohla šířit velmi rychle.

Zmíněná AOOV zahajuje 8. 4. také nově provoz krizové telefonické „Linky spolupráce s pro pracovníky věznic“. Chceme tím zajistit v co nejvíce regionech informační podporu v přípravě na výstup z výkonu trestu, např. zjištění aktuálních informací o ubytování, fungování ÚP a soc. kurátorů. Neziskový sektor tady reaguje nesmírně hbitě a profesionálně. My bychom k této pomoci rádi přizvali i církve a rádi bychom využili také duchovní rozměr pomoci, osobní provázení, povzbuzení.

V čem je tato situace pro vězně složitá? Mohou je navštěvovat jejich rodiny?

Rodiny do věznic vstupovat nemohou. Některé věznice rozšiřují možnost použití telefonů a skype. Vězni, kteří ztrácejí práci, ale nebudou mít peníze na telefonování. Proto jsme rozšířili formu hrazení telefonování z věznic pro ty, kteří by ztratili kontakt s rodinou a dostali by se do velkého napětí. Podařilo se nastavit formu spolupráce s Vězeňskou duchovenskou péčí, která poslala na tuto formy pomoci finanční příspěvek. Bude zapotřebí posílat do věznic také více poštovních známek a reagovat na konkrétní potřeby vězňů. Někteří vězni mohou začít snášet situaci špatně. Soudy nyní jen velmi omezeně řeší podmíněná propuštění, to je pro mnoho vězňů často jediná naděje, kterou v sobě nosí a kterou teď ztrácejí.

Máte informace o tom, jak současný stav zvládají vězeňští kaplani?

Ano, s mnoha kaplany hovoříme, nebo jsme v jiném kontaktu. I v našich řadách jsou kaplani. Práce kaplanů je nyní nesmírně důležitá, jsou to lidé, kteří mohou situaci uvnitř věznic duchovně zklidňovat, mohou mít osobní rozhovory, mohou dobře působit i mezi zaměstnanci věznic. Záleží na osobnosti kaplana, jak tuto práci nyní pojme a jaké bude jeho nasazení. V těžkých dobách a v dobách strachu se lidé samozřejmě více obracejí k Bohu, a je to tedy příležitost právě pro kaplany. Mnozí jsou skutečně obdivuhodní. Tam, kde je nastavená dobrá spolupráce mezi kaplanem a námi, se dá udělat velmi mnoho pro celou rodinu vězně. Máme možnost čerpat peníze z projektu Metanoia II, (CB Liberec) a Metanoia III (další dárci). Projekty hradí ubytování v prvních dnech na svobodě, hradí oblečení, léky, cestovné a mnohé jiné. Naši lidé zůstávají v terénu a v první linii.

Jak vnímáte reakci církví na události posledních dní?  

Jsme ve zcela nové situaci, která církve prověří a také změní. Jako věřící vidíme už teď, jestli máme co nabídnout, respektive, jestli to umíme.

Libí se mi jakýsi návrat k začátkům křesťanství, k první církvi, kdy se scházeli k modlitbám ti nejbližší ve svém vlastním prostředí. Domácí církev je něco, o čem víme dlouho, ale byla to spíše podezřelá věc pro pár jedinců, dnes jsme v té domácí církvi všichni a zároveň jsem propojeni virtuálně a snadno. Je to hodně zvláštní. Víc si uvědomujeme Boží všemohoucnost a svou nepatrnost, víc se k Bohu obracíme a víc si vážíme všech vztahů, které máme, a které najednou tolik chybí. Méně rozlišujeme mezi věřícími a nevěřícími, všichni teď Boha potřebujeme. Už nejsme kostelní a nekostelní lidé. Přestali jsme se také na chvíli hádat o drobnosti mezi denominacemi. Jsme určitě všichni pokornější. Pomáháme si a máme se víc rádi. Jdeme ve víře do hloubky a hledáme osobní kontakt s Bohem.

V naší rodině jsme se právě včera večer sešli na rodinném modlitebním skypu se všemi našimi dětmi, jejich partnery a vnučkami. Bylo to moc vzácné a uvědomujeme si, co církev vlastně je.

V každé době, kdy hrozí nebezpečí, víra přirozeně roste a sílí, stejně jako solidarita a vnímání toho, co má smysl a bez čeho se dá obejít.

Co se týká pomoci vězňům, jejich rodinám a propuštěným, potřebujeme mnohem větší podporu křesťanů, a to modlitební, praktickou a finanční.

Den ze dne přibývá lidí, kteří jsou zcela bez prostředků a nevědí, kam se obrátit. Nepotřebují jen peníze, ale i povzbuzení a vědět, že nejsou na problém sami.

Když obtelefonováváme křesťanská společenství, vidíme často značnou pomalost v rozhodování o pomoci a zapojení. Teď ale není čas čekat, až se sejde staršovstvo, nebo rozhodne jiná autorita. Většinou je zapotřebí zasáhnout ihned a dát pomoc neprodleně, narážíme na lidi, kteří mají hlad, doma dochází jídlo pro děti, nevědí, co udělat, když nemají peníze na nájem. Na to církve ještě nejsou připravené, a tak jednají na vlastní pěst odvážní solitéři. To je zapotřebí změnit, vytvořit krizové plány, pomoc urychlit, být pružnější. Solidarita, soucit a dobrá vůle tu je, určitě se vše zvládne i organizačně.