Metanoia II – nový projekt spolupráce mezi Církví bratrskou v Liberci  a Mezinárodním vězeňským společenstvím, z. s.

Metanoia II – Příprava na propuštění a následná péče na svobodě, zapojení věřících do praktické pomoci.

Cíl projektu a jeho účel:

Hlavním smyslem projektu Metanoia II je penitenciární doprovázení odsouzených před výstupem z VTOS a postpenitenciární péče o vězně propuštěné z výkonu trestu odnětí svobody za účelem snížení recidivy, jejíž příčinou je páchání trestné činnosti z nedostatku finančních prostředků v době po propuštění do získání stabilního příjmu.

Projekt Metanoia II má tedy dvě části:

  • Službu odsouzeným lidem ve vězení
  • Službu propuštěným na svobodu

Jedná se o proměnu mysli, Ducha a také praktické části života.

Hlavním záměrem projektu je získávání finančních zdrojů pro vytváření finančních rezerv na tuto pomoc, poskytovanou prostřednictvím Mezinárodního vězeňského společenství, z. s.

Projekt Metanoia II navazuje na tradici MVS, z. s., které skrze projekt: „Příprava na propuštění a následná péče na svobodě“ pomáhá od roku 2011 sociálně nejslabším odsouzeným mužům a ženám  připravit se dobře na odchod z věznice, nalézt a uhradit klientům první dny ubytování, nalézt práci a udržet si ji,  zorientovat se v dluhové problematice a řešit exekuce a za pomoci mentora zvládnout první dny, týdny i měsíce na svobodě.

Projekt Metanoia II navazuje rovněž na tradici služby vězeňských kaplanů a dobrovolných duchovní odsouzeným lidem a po propuštění.  

Obě služby se zde spojují k ještě efektivnější pomoci, při které kaplan má více prostoru poznat odsouzeného muže či ženu uvnitř věznice a MVS, z. s. má více možností věnovat se praktické pomoci po propuštění z věznice za pomoci osobních mentorů propuštěných, tedy v tzv. postpenitenciární péči, která je v ČR stále velmi neošetřenou oblastí.  

Mezinárodní vězeňské společenství, z. s. obdrželo nabídku Sboru Církve bratrské v Liberci ke spolupráci a zejména finanční podpoře projektu Metranoia II skrze vizi tohoto propojení, kterou realizuje člen CB Liberec a vězeňský kaplan ve Stráži pod Ralskem, Mgr. Bc. Martin Škoda, spolupracovník takových kapacit pro penitenciární a postpenitenciární péči jakými jsou například kazatel CB Jablonec nad Nisou bratr Jan Valeš a Mgr. Květoslava Jakubalová, kaplanka Věznice Rýnovice,  a to zejména z těchto důvodů:

  • Mezinárodní vězeňské společenství, z.s. spravuje a vytváří prostředí pro účinnou pomoc propuštěným vězňům, které  předtím skupinově i individuálně připravuje po dobu několika měsíců na propuštění v projektech uvnitř věznic, kde může odsouzené poznávat a vytvářet zdravý vztah klient/mentor
  • Vězeňští kaplani a pověření dobrovolní duchovní potřebují účinnou spolupráci mimo věznice, kam už jejich časové možnosti pomoci často nedosahují, jakkoliv by si to přáli
  • Projekt využívá darované ekonomické nástroje předně v oblasti své působnosti, tedy v regionu věznic Stráž pod Ralskem, Liberec a Rýnovice, Sboru CB Liberec, církví a organizací v téže oblasti, se kterými v rámci projektu dle potřeby spolupracuje (např. komunitní dům DISMAS ve Stráži pod Ralskem), a postupně stále více pomáhá i celoplošně v dalších věznicích a regionech
  • Projekt dodržuje formu ekumenické spolupráce při péči o odsouzené i propuštěné osoby
  • Projekt úzce spolupracuje s vězeňskými kaplany a dobrovolnými duchovními, docházejícími do věznic, stejně tak se sociálními kurátory, probačními úředníky a NNO
  • Projekt je založen na křesťanském přístupu pomoci v oblasti, která je na okraji zájmu nejen celé společnosti, ale i často i věřících křesťanů
  • Projekt se zaměřuje na sociálně nejslabší a nejzranitelnější
  • Projekt cílí na snižování recidivního chování pachatelů a prevenci kriminality, a na smysluplné využití doby výkonu trestu vězněných a křesťanskou práci s nimi
  • Projekt se rovněž zaměřuje  na udržení pospolitosti rodin, na přijímání propuštěných do křesťanských společenství, na pomoc zejména dětem odsouzených
  • Projekt nezapomíná ani na ty, kdo byli obětí zločinu a na podporu práce zaměstnanců věznic
  • Projekt vnímá i potřebnost humanizace podmínek ve věznicích ve smyslu uskutečňování koncepce vězeňství do roku 2025 a na smysluplné nastavení pomoci v postpenitenciární péči. 

V praxi se jedná zejména o:

Aktivní pomoc při hledání a získání ubytování a zaměstnání po propuštění za pomoci osobních mentorů.

  • Aktivní pomoc v kontaktech s úřady
  • Praktickou pomoc v obstarání základních potřeb pro bezproblémové začlenění do společnosti
  • Pomoc při znovu začleňování do rodiny propuštěného z VTOS
  • Odbornou pomoc při základech výchovy dětí a komunikace v rodině

Odůvodnění projektu:

Současná 72% míra recidivního chování pachatelů znamená, že naprostá většina odsouzených se znovu a znovu vrací zpět do věznic. To značí jistou neúčinnost současného trestajícího systému.  Samo působení duchovenské služby a případné obrácení a křest ve vězení člověka na život na svobodě ještě nepřipraví. (Kromě toho většina odsouzených duchovní péči vůbec nevyhledá). Naopak nalezení práce a ubytování také není tím, co samo od sebe odvrátí pachatele od další trestné činnosti.

Je třeba součinnosti obou těchto přístupů při hledání cesty k nápravě života, který se pokazil.

Generální ředitelství vězeňské služby zadalo úkol, který vychází z Koncepce vězeňství ministra spravedlnosti do roku 2025:

  • V souladu s koncepcí vězeňství do roku 2025 prohlubovat spolupráci kaplanů s církvemi při vytváření účinného systému návazné duchovenské služby o propuštěné z výkonu trestu. (str. 7, čl. 36 plánu VS). (Předáno ředitelem cca polovina února 2017)

Tento úkol nabádá kaplany, aby využili všech prostředků k hledání nových forem spolupráce s církvemi při zajišťování postpenitenciární péče propuštěným osobám. Výstup z výkonu trestu odnětí svobody odsouzení i odborníci často považují za tu nejtěžší část trestu. To má mnoho příčin. U každého odsouzeného je příčina jiná, ale některé společné prvky lze vysledovat:

  • Ztráta svobody má mnohé negativní dopady, (např. tzv. prizonizace) zejména se vytrácí naděje – odsouzený se domnívá, že již nemůže vzít život znovu do svých rukou a minulost a budoucnost se mu prolínají
  • Odsouzený se ve vězení odnaučí rozhodovat o svém životě
  • Odsouzený se naučí myslet a jednat účelově, aby přežil ve skupině, kde je ohrožen
  • Výkon trestu často utvrzuje odsouzeného v nepřijetí odpovědnosti a přijímá role oběti
  • Odsouzený nenabyde, popřípadě i po pár měsících ztratí pracovní návyky
  • Odsouzený nemá potřebu nahradit, co způsobil, domnívá se, že už samotným trestem nahrazuje své závazky
  • Odsouzený, pokud nepracuje, ale často ani při výdělku, neřeší uvnitř věznice své dluhy a exekuce a stává se stále zadluženějším
  • Odsouzený, který nenajde pracovní uplatnění, nemůže ani v nejmenším pomoci své rodině (zaměstnaný odsouzený je placen zcela minimálně)
  • 2/3 odsouzených se rozpadnou partnerské vztahy během výkonu trestu a přestanou mít kontakt s rodinou, tím je pravděpodobnost jejich recidivního chování ještě mnohem vyšší
  • Velká část odsouzených nemá ani z počátku návštěvy rodin, pro velkou finanční zátěž, pro vzdálenost věznice a pro nedostupnost věznice jiným prostředkem než autem
  • Většině odsouzených naroste během výkonu trestu předluženost do neřešitelných částek, které zcela demotivují jakoukoliv snahu
  • Po výstupu uspějí jen ti, kteří mají stále funkční rodinu či podporu, alespoň jedné osoby
  • Po výstupu dostává propuštěný minimum peněz (pokud nepracoval), cestovné a svačinu na jeden den.
  • Po výstupu se propuštěný zapíše na ÚP a hlásí se u svého sociálního kurátora, který navrhne ÚP výplatu dávky mimořádné pomoci do výše 1.000,- Kč. S touto částkou musí odsouzený vystačit do doby první výplaty, (minimálně 1 měsíc – 6 týdnů) nebo do doby výplaty dalších dávek hmotné nouze (zákonná doba 2 měsíce). Požadavek, aby propuštěný hospodařil pouze s částkou s 1.000,-Kč po dobu 2 měsíců, je nerealistický. Zároveň má hradit své závazky, například platit výživné či odškodnění. Prodleva je trestána.
  • Propuštěný bez rodinného zázemí je v podstatě ihned ohrožen bezdomovectvím, je závislý na pomoci své vlastní subkultury, nebo si ospravedlní další trestnou činnost, protože se cítí všemi poškozen a nevidí, a skutečně nemá, žádnou pomocnou ruku.
  • Propuštěný, který je na situaci zcela sám, ztrácí motivaci pro svá původní dobrá rozhodnutí z výkonu trestu a nemá, jak by legálně a čestně řešil svou situaci a vrací se ke svým původním vzorcům chování.
  • Souhrnně: bez pomoci druhých se nikdo z propuštěných nemá šanci sám uchytit po výstupu z výkonu trestu odnětí svobody, nalézt po výstupu ubytování a práci, „přežít“ období, kdy nemá ani výplatu, ani dávky hmotné nouze. Je tu mezera v plošném ošetření situace ze strany státu a nastupuje pomoc individuální skrze nejrůznější organizace, kterých je ale nesmírně málo, nebo jednotlivce. Existující organizace vyplňují různé mezery v systému, například poskytují potraviny, vaří teplé obědy, rozdávají šatstvo, provozují noclehárny a další.
  • Křesťanský přístup má ale vyšší aspiraci, pojmout výstup z VTOS a konkrétního člověka jako celek v jeho potřebách, – ujmout se člověka s láskou (bez naivity) a vytvořit profesionálně přátelský vztah, ve kterém odsouzeného a posléze propuštěného člověka provází ve vězení a připravuje na výstup a posléze mu pomáhá na svobodě všude tam, kde by mohl propuštěný sám selhat (ÚP, kurátor, zaměstnavatel, lékař, ubytovna, nákupy, zdravotní ošetření).  Znamená to nenechat propuštěného odejít na noclehárnu, (kde je prostředí velmi nevhodné), ale zajistit předem ubytování v azylovém domu, nebo jiném vhodném ubytování. Spolupracovat s jeho sociálním kurátorem. Doprovázet ho všude tam, kde si propuštěný sám nevěří a poskytnout mu přiměřenou finanční pomoc (např. společně nakoupit potraviny, léky, prádlo, uhradit ubytovnu) tak, aby se propuštěný neocitl v beznadějné situaci bez ubytování a bez potravin, ani aby se nedostal do pokušení peníze utratit nevhodným způsobem. Podpořit jeho snahu o práci, pro dluhové řešení, monitoring exekucí, tedy celkově motivovat k restartu pro slušný život.  Začlenit propuštěného do kvalitního společenství, kde nalezne nové mezilidské vztahy. Právě osobní vztahy s propuštěným jsou tím, co udržuje na svobodě a vede k řádnému životu.
  • Metanoia II je vztah s druhým člověkem, který podal pomocnou ruku a vztah s Bohem, který toto setkání iniciuje a věřící k němu vybízí.

 

Projekt Metanoia II je od července 2017 hrazen z finanční podpory Sboru Církve bratrské Liberec a pomohl již desítkám osob. Pomoc se týkala především hrazení ubytování, pořízení zdravotních pomůcek, zubního ošetření, výroby brýlí, cestovného, potravinové pomoci, nákupu obuvi, pracovního oblečení, nákupu léků apod.    

Na číslo účtu Metanoia II je možné přispět a podpořit tento projekt:
Majitel účtu:  MEZINÁRODNÍ VĚZEŇSKÉ SPOLEČENSTVÍ, z.s.
Číslo účtu:  115-4743340207/0100 (Komerční banka)
IBAN:  CZ8701000001154743340207
BIC / SWIFT kód:  KOMBCZPPXXX

Příspěvek byl publikován v rubrice Index_příspěvky, MÉDIA, Novinky. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.